Den první 

Dnes jsem se na jeden z dílů Gymplu s ručením omezeným dívala. Po dlouhé době. Vlastně náhodně. Obědvala jsem a tak jsem si televizi zapla. Nešvar, Vím…

Manželský pár, dvě malé děti, ona zakřiknutá, on tyran. Přitom jinak Sebevědomá Žena.. On syčák s malým sebevědomým, který své sebevědomí na svojí ženě si zvedal.. Nadávala jsem mu, ale jinak se mě to NEtýkalo..        Až do chvíle, kdy první ránu jí dal. A druhou, a třetí,.. Pak jsem se rozplakala.. Ježíši.. Takhle jsem i Já byla..

Skoro jsem zapomněla.. Před 32 lety jsem se poprvé vdala. Mladá. Bylo mi 22, a muž, na pohled zkušený a vtipný,     v té chvíli i pozorný, a zdálo se i láskyplný, mi imponoval.. Zamilovala jsem se.. Pak první hádka přišla. To už jsme spolu žili. Opil se. Hrubý byl. Vystřízlivěl, Omluvil se. Vždyť přece tak náročné povolání měl.. Hasič byl.,a jeho práce i vyprošťovat těla z aut byla.. Tak se přece nějak odreagovat musel.. Pochopení jsem mít chtěla..Odpustila jsem. Vždyť jsem ho milovala.. A opět Šťastná jsem byla.. Navíc, o ruku mě požádal.. Jak říkám. Mladá jsem byla.. 🙂 A zamilovaná…

Pak se opil podruhé, potřetí.. I nějaká facka padla.. Vždy někde mezitím milý a pozorný byl, pěkně mi vysvětlil,      že sama si tím vinna jsem byla, že jsem ho tím, či oním rozčílila, že ještě mladá jsem a on si mě vychovat musel..    O rozvod jsem požádala. Někde mezitím se nám syn narodil. Šťastná maminka jsem byla 🙂 I proto, že jsem            u rodičů v té době už bydlela.. Můj, v té době už bývalý manžel tam za námi několikrát přijel, že se napravil, s pitím že přestal. A já, ač myslím, že jinak vcelku inteligentní jsem 😉, jsem se přesvědčit dala. Snad v naději, že narození syna ho opravdu narovnalo..

Chyba.

Už ani NEvím, kolikrát jsem se, Mít ho Ráda, znovu a znovu učila. A kolikrát mi za tu dobu ublížil. Ani nepočítám rány, které jsem dostala. Zapamatovala jsem si vlastně jen ty, po kterých jsem v bezvědomí byla.. A pak tu chvíli,   ve které mě pod sprchou ve vaně škrtil a topil zároveň..

A teď jsem si na to při tom filmu vzpomněla. Chci říct.. Kdysi jsem to v myšlenkách stále nosila. Byly doby, dlouhé doby.., kdy jsem se sprchovat ani NEmohla. Nebo kdy ke mně moje vlastní děti zezadu přijít NEsměly, aby mne objaly.. Těžké to bylo. Když ke mně moje dítě, které jsem nadevše milovala, zezadu přišlo a ruce okolo krku mi dalo, aby mě obejmulo, a já se ve vteřině dusila. Strachem, který ve vteřině přišel..

A pak jsem se to naučila Pouštět.. Dnes už mi obejmutí NEvadí. A ještě si ho užívám 🙂 A sprchuju se ráda.

Je dobře, že jsem ten díl Gymplu viděla. Připomněl mi, Jak velký kus cesty jsem ušla. Děkuju. 🙂